
Hauntologie nových začátků
1. 6. 2026Recenze
Jak ovlivní naši budoucnost to, co děláme a s kým žijeme dnes? Máme se bát budoucnosti, nebo se jen rýmuje minulost? I takové otázky si pokládá výstava The Spectre in the Wedge, kterou v MeetFactory připravilo maďarské duo Borsos Lőrinc.
V sedmnácti ho posedl duch. Uhlazená dravost Lamborghini Diablo SE30 v metalické fialové spustila osobní seanci mezi mladým Jánosem a televizí a v nestřeženém momentu ho z obrazovky v devadesátkovém městečku Székesfehérváru posedl MIKE – démon akcelerace a prestiže, svůdného povrchu a luxusu. Klip Jamiroquai Cosmic Girl (1996), ve kterém se naleštěné Lamborghini prohání volnými silnicemi, mu protekl do nejhlubšího nitra: „A pak jsem najednou seděl na místě Jay Kay, nahlížel sama sebe před televizní obrazovkou a video pozpátku intonovalo ‚She’s just a cosmic girl‘. A pak do mě prostě vklouzl […] Nepředstavil se, ale já věděl, že se jmenuje MIKE.“
Jde o výňatek textu z videa, které je součástí výstavy Spectre in the Wedge uměleckého dua Lőrinc Borsos (fiktivní umělecká postava, za níž stojí János Borsos a Lilla Lőrinc). Výstava je výstupem širšího projektu Deconstructing Myths, jenž konkrétně v regionu V4 (Maďarsko, Slovensko, Polsko a Česko) zkoumá „staronové mytologie“ a způsoby, „jak jsou obrazy bohaté na význam často instrumentalizovány pro politické účely“. V politickém kontextu jsou moderní mytologie často cíleně konstruované, i proto, že „pracují s emocemi a kolektivními obavami“, které se lehce propůjčí politické manipulaci. Programu se zúčastnily čtyři instituce mezi Prahou (MeetFactory, kurátorky Tereza Havelková a Kateřina Pencová), Košicemi (KAiR), Budapeští (aqb) a Sopotem (Goyki 3 Art Inkubator) a zúčastnění umělci a umělkyně jsou mimo duo Lőrinc Borsos i Zuzana Markéta Macková, Ola Nenko a Nik Timková.
Vymýtání ďábla-automobilu
Původní nápad Lőrinc Borsos směřoval ke zkoumání konceptu „Okkultek“ – tedy okultního rozměru technologií a jejich působení v současném světě. Konkrétně se pak vztahoval k autům značky Lamborghini, které chápali jako technologii, jež si nás podmaňuje coby hostitele a skrze nás projevuje svůj plný potenciál.
Co je na autech tak podmanivé? Od první Marinettiho futuristické projížďky italským venkovem přes Ballardovu sexualizovanou jízdu v Crash (1973) až po současnou frašku auta coby garanta zmatlané „pravicově konzervativní“ politiky: Tyto střípky napovídají, že auto je jeden ze zásadních, dlouhodobých fetišů západní moderní kultury. Jako každý symbol však v jádru zůstává nejasný a ambivalentní – automobil je současně akcelerátorem osobního a společenského libida, současně ergonomickým nástrojem, který nás ukolébává, zatímco svět kolem nás hoří (jako například v díle Tomi Faison pro loňskou výstavu Bottom’s Just Another Floor, MeetFactory), a současně kouzelným zrcadlem, které má reflektovat životní dráhu, úspěch či životní filozofii majitele… Svůdné křivky sporťáků a robustní karosérie pickupů se už dlouhá desetiletí prohánějí naftou umaštěnými kouty našeho podvědomí a opájí nás jako vůně čerstvého benzínu. A marketingové specialiststvo automobilek moc dobře ví, jak s těmito démony pracovat.

Pro Spectre in the Wedge se Lőrinc Borsos konkrétně nechali inspirovat známým filmem Upír z Feratu (1982), kde se podmanivé efekty Jana Švankmajera blíží „body hororu“ Johna Carpentera a kde naleštěný firemní brand tajemné firmy Ferat skrývá upírské auto, které ze svých pilotek doslova saje krev. A výstava si s podobnou posedlostí fúzí živého, dýchajícího těla s taktem dvanáctiválcového motoru cíleně pohrává.
Nenabízí nám však pouze statický obraz, ale spíše nás vede cestou od osobního problému auta coby fetiše k jeho vyřešení. Metoda Lőrinc Borsos je nakonec silně založená na sebeanalýze – cíleně zpracovává specifická životní témata obou umělců a poskytuje prostor pro sebeterapii. A nám coby účastnictvu seance nenuceně dává nahlédnout toto vymítání přízraků a kostlivců ve skříni. Jde o překonání fixace na auta Lamborghini coby fetiš, o jeho vyprázdnění a zanechání. Doslova „stáhnutí z kůže“, jak napovídá objekt rozloženého vozu, který jako mrtvá obětina či trofej dominuje celému výstavnímu prostoru MeetFactory.
Hauntologie nových začátků
Výstava v jistém ohledu zpracovává pocity vydělenosti a méněcennosti, které přinesl vstup západního spotřebitelského ráje do „ekonomiky nedostatku“ devadesátkové východní Evropy. Lamborghini je symbolem posedlosti ďábelským objektem, který současně dává i bere – stačí dát firmě balík peněz a může být tvoje. Ale umělectvo místo přijetí této faustovské smlouvy a materiálního „lock-inu“ akceleruje jeho symbolismus mimo mantinely současného konzumerismu a jeho marketingových strategií. Symboliku luxusního produktu si přivlastňují – ale pouze aby si ji pokoutnými, okultními metodami zpracovali po svém a nakonec nechali za sebou, vytěženou a splasklou. Výstava tak sleduje linii úniku, která Lamborghini coby ikonu rychlosti, luxusu a prestiže překonává – otázkou však zůstává: ve prospěch čeho?
V boxu naproti splasklé kůži Lamborghini najdeme valounek uranové horniny, která pod všudypřítomným UV světlem přízračně svítí. Je součástí akustické instalace, která celému prostoru dělá sonický podkres – dávky radiace vycházející z uranu dávají rytmus pokroucené nahrávce zmíněné písně Cosmic Girl od Jamiroquai.
Kus uranu v tomto ohledu poskytuje alternativní těžiště celé výstavy: Vypráví o nalezení síly v materiálu samotném – rozkládá symbolickou, komodifikovanou a hierarchickou logiku prestiže a fetiše aut Lamborghini ve prospěch nalezení nové, materiální síly přírody coby svébytného, neoddiskutovatelného aktéra. Kde z mládeneckých tužeb po Lamborghini zůstala jenom prázdná schrána (jejíž stín na zeď kreslí rozšklebenou, němou lebku), uran k nám ve výstavě hovoří jako aktivní aktér celé situace.

Výstava je v jistém smyslu o překročení a zpracování neproduktivních vztahů, ať už jde o vztah ke svému mladšímu „já“, nebo o vztahy v rámci samotného dua Lőrinc Borsos. Ti na své přednášce na AVU počátkem května poskytli vhled i do osobní roviny této výstavy, jejíž příprava do jisté míry pracovala s motivem jejich rozvodu.
Výstava Spectre in the Wedge názorně ukazuje proces, který se ohlíží za zohledněním existence starých duchů, a zároveň nabízí i odrazový můstek pro jejich překonání, čímž otevírá vektor úniku z neproduktivních fixací a začarovaných kruhů. Vyrovnání se s trvajícím vlivem osobních i společenských přízraků je hájemstvím „hauntologie“ – filozofického konceptu, který nám umožňuje ohledávat houževnatý vliv starých pořádků a vytěsněných situací na současnost. Nijak však nenabádá k hysterickému zavržení všeho dosavadního ve prospěch zdánlivého a iluzorního „nového“ začátku, ale spíše názorně ukazuje cestu ke zpracování vztahů a situací až do jejich logického, často neodvratného konce.
Minulost nejde zakonzervovat ani si ji nejde jednoduše odmyslet. Lőrinc Borsos nám ukazují, že je nejdříve zapotřebí vymýtit duchy starých, překonaných vzorců a vztahů a dát jim prostor zmutovat. Jen tehdy z nich mohou vyrůst vztahy nové.
Spectre in the Wedge / Lőrinc Borsos (János Borsos a Lilla Lőrinc) / MeetFactory / Praha / 6. 5. – 26. 7. 2026
Foto: Jan Kolský
Vít Bohal | Vít Bohal je kulturní teoretik, člen Diffractions Collective a tilde press. Působí na AV ČR, kde zkoumá okultismus v českých zemích.









